Práce počítačů

Jejich výhoda je v tom, že to umí neuvěřitelně rychle a že z těchto pokynů, zapnuto vypnuto, dokážou dát smysluplnou informaci. Její základní jednotka je Bit. Jeden Bit. Tedy ne bít, ani byt. To něco drobátko odlišného. Tento Bit by se měl správně psát s počátečním velkým písmenem. Jenže je tato jednotka až příliš malá pro praktické užití, takže se více používaný výraz Byte a je to osm Bitů. Proto je třeba si dávat pozor při užívání násobků. Tento termín vymyslel a zavedl Werner Buchholz a to už v roce tisíc devět set padesát šest. Původní užití bylo pro skupiny jednoho až šesti Bitů, osmička přišla později, ale tím už se nebudeme zatěžovat.  

Každý počítač má procesor a ten uvedené Byte zpracovává. Kolik jich stihne zpracovat za jednu sekundu, tolik se mu také udává „taktů“, i když ten výraz takty není zrovna nijak výstižný. Ale je hodně používaný. Správný výraz je frekvence. A udává se v gigahertzích. Uvedeme si to na příkladu. Pokud je na procesoru napsáno, nebo jinde uvedeno, že má procesor 2 MHz (2 milionů cyklů za sekundu) tak je také v té době dokáže zpracovat. V dnešní strojích se procesory pohybují v rychlostech mezi dvěma až třemi gigahertzema, tedy taková ta střední třída.

Obecně prostě platí, čím vyšší taktovací rychlost má procesor, tím je to lepší. Práce procesoru je tedy tím nejdůležitějším a aby to neměl tak těžké, má v počítači pomocníky ve formě RAM pamětí. Ty už zde nestihneme nějak zvlášť rozebrat, a tak si jen v rychlosti povíme, že o ní platí totéž, co o procesoru. Čím více RAM, tím je celý počítač rychlejší. A všechno to musí spolu kamarádit, tedy, spolupracovat, aby mohl také pracovat celý stroj. Pokud se někde něco přeruší, je to špatně a počítač musí k odborníkům, aby se na to podívali a případně odstranili závady. Pak bude váš notebook například pracovat tak jako předtím.